Vznik Rozstání

Vznik názvu obce

Jméno Rozstání je odvozeno od kmene -sta- jako názvy mnoha jiných obcí. Roz- je předložka příslovečného určení s významem „na různé strany, na různých stranách“. Jméno Roz-stání znamená tedy roztroušenou, nesouvislou vesnici, jakou Rozstání kdysi bylo.

Vznik Rozstání

Rozstání vzniklo kolonizací ve 12. nebo 13. století. Stejně tak vznikly i vesnice Podomí, Senetářov, Kulířov, Jedovnice a jiné.

První zmínka o obci a její vrchnosti

V nejstarších dobách byly osudy vesnic spjaty s osudy vrchnosti, které vesnice náležely. Tak tomu bylo i u Rozstání.

První zmínka v dějinách o Rozstání je v roce 1358, tedy za vlády Karla IV., kdy Ješek z Rájce zajišťuje své manželce Jitce 150 kop grošů na díle svého vlastnictví na Rájci. Kdyby však to nedostačovalo, pak další zajištění se děje na Rozstání (Rostanye).

Rozstání tehdy nepatřilo celé Ješkovi z Rájce, nýbrž spoluvlastníky byli jeho bratři Všebor a Heřman, synové to Buška z Lelekovic a z Rájce. Všichni tři prodali Rozstání v roce 1368 panu Přibíkovi z Křetína. Přibík Perla z Rozstání neponechal si dlouho celou ves. Již v roce 1371 kupuje od něho Vilém z Klečan poplužní dvůr, 10 kop důchodu a mlýn se vším příslušenstvím (dvůr v Rozstání stával asi v těch místech, kde se dosud říká „Na dvořeskách“).

23. dubna 1390 prodal Ješek, nazývaný z Rozstání, jinak také z Rájce, polovici vsi Rozstání, poddaných, lesů, rybníků, luk, mlýnů a všeho ostatního vlastnictví panu Petrovi z Kravař. Petr z Kravař chtěl, aby mu Rozstání patřilo celé, proto koupil druhou polovici vsi od Viktora a Petra z Křetína. Tak roce 1392 přešlo Rozstání do rukou mocného rodu pánů z Kravař.

Ti je drželi až do roku 1490, kdy se ujal panství plumlovského Vrastislav z Pernštejna. Tím panství plumlovské a s ním i Rozstání se dostalo na jedno století do vlastnictví mocného rodu pánů z Pernštejna.

Od roku 1596 do roku 1618 patřilo Rozstání pánům z Drnovic a na Rájci. 28. září 1618 koupil Rozstání Maximilián z Liechtenštejna. Od té doby zůstalo Rozstání v majetku rodiny knížat z Liechtenštejna a bylo roku 1722 přivtěleno trvale k panství plumlovskému.

2. světová válka

Po vzniku Československa

Po vzniku Československa patřila obec Rozstání k nejchudším rolnickým obcím. V letech 1918 až 1938 se obec rozrostla až na 300 domů.

Rozstání - historická fotografie

2. světová válka a vystěhování

Tvrdý život měli občané obce Rozstání. Kamenitá pole dávala malé výnosy, dělníci měli velmi daleko do továren a většina z nich bydlela v Brně celý týden a domů se vracela toliko na neděli. Přesto obec z malých začátků vzrostla na obec o 300 popisných číslech. Zvláště značný stavební ruch byl v letech 1918 až 1938, kdy domácí tovární krejčí a dělníci, kteří pracovali v Brně, si postavili pěkné rodinné domky v ulici Na stráni. Dokonce ve třicátých letech postavili zde na tu dobu velmi krásnou budovu sokolovny.

Přišel však rok 1938 s mnichovským diktátem a 15. březen 1939, kdy byl zřízen tzv. protektorát Čechy a Morava. Nikdo z občanů Rozstání se nenadál, co tyto dvě neblahé události budou znamenat pro obce na Drahanské vrchovině. Německá vojenská správa vojenské střelnice v lesích mezi Březinou a Dědicemi prohlásila, že potřebuje pro své účely území většiny obcí na Drahanské vrchovině. V důsledku toho nastalo stěhování českých obcí. Každému bylo jasno, že tu nejde ani tak o vojenskou potřebu, jako o cíle zcela odlišné. Stačilo se podívat na mapu. Vystěhovány měly být obce, které ležely mezi tehdy německým územím u Německého Brodku a Konice a německým ostrůvkem u Vyškova. Morava měla být rozříznuta německým koridorem.

Stěhování českých obcí se dělo v tomto pořadí:

Etapa I.a Rychtářov, Lhota, Hamiltony, Pařezovice, Opatovice a Pazderna
Etapa I.b Radslavice, Radslavičky, Podivice, Zelená Hora
Etapa II. Studnice, Odrůvky, Otinoves, Hartmanice (Niva)
Etapa III.a Rozstání, Drahany, Bousín, Repechy, Březina, Nové Sady
Etapa III.b Lipovec, Marianín, Baldovec, Kulířov, Krásensko, Senetářov, Kotvrdovice, Rogendorf (Krasová), Housko, Molenburk, Podomí, Ruprechtov a horní část Jedovnic

Věřilo se, že na Rozstání už nedojde. Proto se sem nastěhovalo celkem 35 rodin z okolních vesnic. Když se objevily vyhlášky, že Rozstání se má stěhovat, nikdo nechtěl věřit. Všeobecně se čekalo a věřilo, že bude zatím po válce. Úřady však připravovaly vše potřebné k vystěhování. Byl sepisován majetek, vyměřována a odhadována obytná i hospodářská stavení a konečně podpisovány kupní smlouvy. Pevný termín stěhování byl stanoven od 6. září do 31. října 1943. Žně 1943 byly již ve znamení blížícího se stěhování. V pondělí 6. září 1943 přijelo do obce 8 nákladních aut. První se měli stěhovat ti, kteří neměli polí. První auta naložena, první auta odjela – stěhování se stalo zlou a tragickou skutečností. Bylo velikou ranou pro občany, přišly však rány další. Skoro se strachem lidé vybíhali, když se ozval obecní buben, jaké nové nařízení jim zvěstuje. Seno, sláma, obilí, hospodářské stroje byly Němci zabavovány. Také dobytek byl rekvírován. Podle německých plánů mělo být v Rozstání soustředěno dělnictvo, které pracovalo při hospodářské a lesní správě komandantury. U Rozstání měl být utvořen hospodářský dvůr, a to na horním konci vesnice. Podle vyhlášky mělo být stěhování provedeno do 31. října. Usedlosti č. pop. 1, 2, 4, 5, 8, 9, 11, 12 a 13 (fara) však dostaly znenadání rozkaz, že budovy musí být odevzdány do 25. září. Rozkaz byl proveden. Do těchto rolnických usedlostí se nastěhovali zaměstnanci dvora, sem byl sveden zabavený dobytek, sem byla svážena zabavená sláma a seno. Přijely první traktory (německé). Majitelé pozemků Na stráni museli do 25. září vykopat brambory a vše sklidit z polí. Již 24. září bylo tam oráno.

Do 31. října 1943 bylo Rozstání vystěhováno. Osada Baldovec se zatím stěhovat nemusela. Ale ani ona neušla tomuto osudu. Termín jejího vystěhování byl stanoven na konec května 1944. Jenže občané z Baldovce se nestěhovali tak daleko. Většina jich našla třebas jen skromné bydlení v blízkých obcích, protože již bylo zřejmé, že Německo válku prohraje a že válka brzy skončí. Tím si usnadnila návrat. U Rozstání zůstali původně někteří lidé domácí i z okolních obcí. Ale i ti se museli později vystěhovat do Lipovce nebo Kotvrdovic. Rozstání zůstalo opuštěno a byli tu usazeni v roce 1944 Poláci.

Zatím se však blížila fronta k Moravě, Sovětská armáda pronikala stále blíže a Němci museli pomýšlet na ústup. U Rozstání zůstala po nich smutná památka: zničený most a poškozená silnice ve Šraňku. Při tom bylo zničeno několik domů v sousedství. Ale i všechny ostatní domy byly v obci hodně poškozeny: bez oken, bez dveří, rozbité střechy, zpustlé zahrady a dvory. Ploty kolem zahrádek popáleny. Pole neobdělána, zarostlá býlím a bodláčím.

Historické fotografie

Rozstání - historická fotografie
Rozstání - historická fotografie
Rozstání - historická fotografie

Historické pohlednice

Za zaslání těchto pohlednic děkujeme Františku Pořízkovi z Molenburku. Barevná pohlednice byla odeslána z pošty v Drahanech v roce 1909 a fotografie pod ní z Plumlova v roce 1903.

Rozstání - historická fotografie
Rozstání - historická fotografie

Pusté vsi

Možná jste si všimli, že na mapě jsou zaznačeny pusté vsi. I ty mají svou historii.

Valdov (psáno Waldow)

První historická zmínka je z roku 1386, ale roku 1466 je již uváděná jako pustá. Zpustla tedy za husitských válek. Valdov je s největší pravděpodobností totožný s dnešním Baldovcem. Náslovné V se mohlo změnit v B a koncovku -ec mívaly zdrobněliny. To že je Valdov totožný s dnešním Baldovcem dokazují i některé historické prameny.

Vaňkuš

První zpráva o této vsi je dokonce o 10 let starší než zpráva o Rozstání, je z roku 1348. V roce 1596 byla prodána již jako pustá ves.

Svatoňůvka

O svatoňůvce se historické prameny zmiňují poprvé v roce 1463. Další zpráva je až z roku 1590, kdy už se uvádí pouze louky na pusté vsi Svatoňůvce.

Na návrší mezi Baldovcem a Svatoňůvkou je místo kterému se říká Cerekvisko. Název vznikl od slova církev (cerekev), což označovalo kostel. Z toho lze usoudit že tu kdysi stával kostel.